Kytarové efekty

Overdrive, distortion i fuzz obecně patří do skupiny efektů, které dokáží zkreslit zvuk kytary. Jaký je ale mezi nimi nakonec rozdíl ? Proč se jmenujou jinak a dělají opravdu to samé nebo ne ?

Odpoveď zní : ne. Jedná se o tři typy zkreslovacích efektů, ale každý je koncipován jinak.

Nejdřív tu byl Fuzz

Fuzz efekty pocházejí někdy z dob Jimiho Hendrixe. Ten je taky docela hojně využíval. On Jimi vlastně využíval vše , co se za kytaru zapojit dalo, ale to je jiná kapitola. Každopádně, kytaristé nejdříve zjistili, že zkreslený zesilovač hraje celkem zajímavě a začali toto zkreslení aktivně používat. První zesilovače ale neuměly kreslit tak, jako dnešní aparáty a kytaristé si proto pořizovali zkreslovací krabičky. A právě první pokusy o zkreslovací krabičky byly fuzzy.  Jednalo se o jednoduché obvody, kde bylo zkreslení dosaženo pomocí přebuzených tranzistorů. Výsledkem byl sípavý, možná by se dalo říct i částečně psychedelický zvuk, který na starých nahrávkách hojně najdeme a i dnes má tento typ zvuku své přiznivce, hlavně ty, kteří se orientují spíše na vintage věci.

Distortion – tvrdé limitování

Zatímco tedy Fuzz poznáme podle přebuzených tranzistorů, rozdíl mezi overdrivy a distortiony je především v zapojení diod. Distortion využívá tzv. hard clipping. Diody jsou v tomto případě zapojeny za operačním zesilovačem proti zemi…

distortion Pavla Horkého : HOT gestortion

Overdrive

Overdrive efekty nemají zdaleka takový “brutální” zvuk jako některé distortiony. Diody jsou zapojeny ve zpětné vazbě a výsledný zvuk je “měkčí”. Hodí se do jemnějších stylů než jsou různé odnože metalu.